14. června 2014 v 0:11 |

[04] Pavel Novotný: V E S M Í R

0:00
/
0:00
[04] Pavel Novotný: V E S M Í R
01087097.jpeg
14. června 2014 v 0:11 |

[04] Pavel Novotný: V E S M Í R

Autor příspěvku na web: 
Pavel Novotný

rAdioCUSTICA selected 2010 | 18:41

Jednou jsem s Novotňákem zažil takovou moc hezkou věc. Byli u nás tenkrát takový dva spisovatelé, měli v Liberci autorský čtení. Ten jeden měl s sebou i ženu, a teďka po tom čtení jsme seděli a povídali a Novotňák tam seděl s náma. A teď se tam rozvíjela taková naprosto neuvěřitelná debata, kdy jako ty lidi už začali v tom stavu tý opilosti tak nějak težce filozofovat.

A všechno tam začalo bejt takový strašně vehementní, takový nějaký new age pozitivistický, takový to duchovno v půl třetí ráno. A teďka jsem si vzpomněl, že Novotňák má takovej jeden svůj výzkumnej projekt, že se lidí ptá, co si myslej o vesmíru. Tak jsem do něj šťouchl ukazovákem a teďka von prostě tam vytáhl to nahrávadlo a úplně bezelstně - a von ho nikdo neznal, von nikdo nevěděl, co von je zač - a teďka úplně bezelstně se jich zeptal: "Co si myslíte o vesmíru?" A teď nastalo trapné ticho. Teďka ten první, co je takovej člověk, co by se asi rád stal kazatelem, začal takový: "No to sou votázky, no". A teďka prostě tam začal něco mumlat a všichni tam začali úplně šíleně mudrovat, já jsem se tam jenom svíjel smíchy do sebe, protože Novotňák tam normálně uhrál - a je to obdivuhodný to já mu musim vyseknout -, že tam byl půl hodiny za totálního blbce. Pořád jim kladl takový ty prostý otázky, jestli je třeba vesmír nekonečnej a tak. A teď voni ho prostě měli za takovýho naivku, za takovýho nějakýho nadšenýho studentíka nebo něco, ale zase na druhou stranu se mu to snažili všechno vysvětlit. Ale ztráceli se v tom pořád víc a víc, postupně se v tom úplně ztratili a nakonec se skoro poprali... a my se Novotňákem plácali do stehen.

Jaromír Typlt (přepis audiozáznamu)

K otázce vesmíru se projevili (slovem, smíchem, jekotem atd.):

Slávek Lelek, vrátný budovy S

28 zdravotních sester z Ústavu zdravotnických studiíRadek VystrčilMaria RichterKailie HallJan VavříčekNaďa MatouchováJana VenkrbcováPetr MichalecGregor SchröerGünter DischingerFrantišek NovotnýJ. B.P. H.I. E.Jaromír TypltJakub Novákpaní uklízečkaAdam ŠálaOndřej Mizeraneznámé hlasy v chodbácha Pavel NovotnýVesmír byl natočen v "budově S" liberecké Technické univerzity(viz plánek). Je zkomponován z následujícího zvukovéhomateriálu:

- performance dvaceti osmi zdravotních sester rozmístěných po točitém schodišti budovy

Do zvuků sester se z nejvyššího patra spouštělo nahrávací zařízení. Přístroj byl zavěšen na odolném rybářském vlasci, spouštěcí mechanismus byl zhotoven ze školníkova žebříku, starodávného smotávadla na přízi a jednoho spouštěcího asistenta (Jan Vavříček). Nahrávací zařízení se na vlasci pohybovalo pomalu dolů do přízemí, od sestry k sestře, pak opět nahoru, pak znovu dolů kyvadlovým pohybem, pak opět nahoru. Pokusů bylo provedeno mnoho, až do naprostého fyzického a psychického vyčerpání sester, nahrávka zachycuje pouze zlomek celé akce.

- zvuky všedního provozu budovy

....kroky, halas, huhlání, vrzání dveří atd.

- posbírané hlasy

Hlasy jsem sbíral v budově i mimo ní. Například Slávka Lelka, ústřední postavu kompozice, jsem natočil u sebe v kanceláři na kotoučový magnetofon Uher, Radka Vystrčila na jeho venkovském sídle, Marii Richter na jedné zaprášené půdě, Kailie Hall u sebe na zahadě atd. Získané záznamy byly smíchány se zvuky "budovy S" Ozvěnu hlasů v chodbě jsem záměrně nevytvořil synteticky, s ohledem na autenticitu vesmíru byly nahrávky vrženy do chodby pomocí reproduktorů, a zpětně stočeny. Pokud některé hlasy budí dojem sonorního amplionu, je to právě kvůli této jejich vrženosti.

- zvuky nejrůznějších vesmírných předmětů nalezených po budově, skřeky a jiné hlasové projevy

Několik víkendových odpolední jsem školníka i jeho ženu trápil třískáním do židlí, plechovek, lahví, tyčí, zábradlí atd. Též jsem rachotil reproduktory a společně s Typltem halekal po budově.

- venkovní zvuky rozeznívající stěny budovy

Vtírají se sem všemi škvírami, pod prahem dveří či uvolněnými okny. Hned vedle budovy duní ve dne v noci rušná křižovatka, její hluk byl částečně odfiltrován, ale vypustit se nedá, - začátek kompozice jej zachycuje v plné hustotě provozu.

Ke zpracování získaného materiálu:

Vesmír vznikl pouze technikou střihu a vrstvení zvukových stop, bez použití složitější zvukové chemie. Zvuk "budovy S" byl rozložen, smíchán s hlasy a zpětně slepen do "iluze budovy S": Gregor Schröer a Günter Dischinger spolu nikdy nečůrali do společné mísy, a pokud ano, nikdy spolu při tom nemluvili o vesmíru a bavorských buřtech; Maria Richter zde nikdy nemlátila o mříže, nepleskala hadrem, dokonce budovu nikdy nenavštívila; Radek Vystrčil nikdy nenarušil vesmír zdravotních sestřiček; vrátný pochopitelně nikdy neslyšel hlasy, které na něj mluví z tranzistoráku, dokonce žádný takový tranzistorák ani nevlastní, a má tedy úplnou pravdu v tom, že je to všechno strašnej podvod...

tímto děkuji všem odchyceným

Pavel Novotný, Liberec 2009

01069827.jpeg