22. května 2014 v 23:44 |
Administrační tagy: 

Filip Jakš: Sešívání kůží

Filip Jakš: Sešívání kůží
Zabíjačka
22. května 2014 v 23:44 |
Administrační tagy: 

Filip Jakš: Sešívání kůží

Autor příspěvku na web: 
Michal Rataj

Text Sešívání kůží byl napsán koncem roku 2011. Jeho hlavním tématem je vzpomínání na mrtvé či přežívání jejich odkazu v našich myslích. Možná právě proto, že toto téma bývá bráno z pravidla velmi vážně, mě lákala myšlenka propojit představu strukturalismu mozku s absurdní chaotičností jeho fungování. Velkou inspirací mi byla přísná filosofická schematičnost textů Helmuta Heissenbüttela a hlavně nadsázka, jež za jeho texty skrývá.

Ovlivnil mě tímto směrem silně i humor Ernsta Jandla. Vznikl tak text, který sice pojmenovává jednotlivé fáze vzpomínání, ale zároveň poukazuje na úpornou snahu tento individuální a chaotický proces nějak strukturovat, najít pro něj obecná hlediska, tedy jej vyslovit, popsat. Je to podobně absurdní, jako lidová slavnost zabijačky, lidé se radují, ačkoli jsou tváří v tvář smrti. Maso a vnitřní orgány vepře ztrácí svou funkci, stávají se nově vyrobeným estetickým pokrmem – jitrnicí. Jitrnice je zde metaforou artificiálního přetavení cizího života – výroby vlastní vzpomínky, která se však brání být nějak konstantní.

Můj text však od začátku vykazoval určité rytmické znaky, které se hodí pro delší recitovanou hudební skladbu stejně jako pro čtení v kruhu lidí. Švihlá metafora zpracování vzpomínek coby výroby jitrnice mě vybízela ke konfrontování textu s lidmi, kteří jej čtou. Aby sami nahlas vyslovili osoby, které jim můj text připomněl. Polština českému uchu (stejně jako čeština polskému) zní velmi povědomě, ale prvoplánové výklady slov bývají často chybné, což jsme ve skladbě využil.

03107922.jpeg

Tento jazyk a další estetické zvuky, záznamy cest a rytmy doprovází postup textu. Ve skladbě se objevují a opakují také opěvující hudební motivy, které doprovází estetickou výrobu vzpomínky / jitrnice, ovšem i ty zní poněkud uměle. Je potřebné trochu nabourat odér vážnosti vzpomínek. Zemřelí se kvůli němu stávají stejně topornými jako jejich náhrobky. Ať se jde bodnout veškerá pieta. Naši předci a uctívané osobnosti si nezaslouží vážnost. Zaslouží si, aby se vzpomínky na ně staly součástí našeho osobního humoru, aby v nás skutečně ožily.