05. března 2010 v 8:35 |

Martin Ježek: Pražská MHD - čtvrtá v Evropě...

01077054.jpeg
05. března 2010 v 8:35 |

Martin Ježek: Pražská MHD - čtvrtá v Evropě...

Praha má téměř nejkvalitnější městskou hromadnou dopravu v Evropě. V nedávném průzkumu, který prováděla Mezinárodní automobilová federace ve třiadvaceti evropských metropolích, se totiž červené tramvaje, autobusy a metro českého hlavního města umístily na čtvrtém místě. Lepší to prý bylo jen v Mnichově, Vídni a Helsinkách. Zvláštní.

V pražské MHD je cestující často svědkem výjevu, z něhož mu zůstává rozum stát - a pražský systém veřejné dopravy by proto co do kvality asi neřadil příliš vysoko. Nebohý pracující se vyšplhá po schodech do tramvaje, ve které stojí plno lidí, a přesto tam jsou volná čtyři sedala. Dvě, pak jeden člověk sedí a zase dvě. Problém je v tom člověku, který mezi oběma shluky volných sedadel dlí... Dá se zažít i to, že chudák cestující, aby si znaven mohl sednout, vezme levný sprej a začne jej kolem smrdutého pasažéra stříkat a řádně ho navoní. Jinými slovy, vymění jeden smrad za jiný.

Něčeho takového zřejmě nebyli svědky pozorovatelé, kteří průzkum veřejné dopravy v evropských metropolích prováděli. Koncentrace bezdomovců v tramvajích však nebyla jediným kritériem, podle kterého nezávislí pozorovatelé naší pražskou "socku" posuzovali. Šlo jim i o sortiment jízdenek a jejich dostupnost.

Sortiment je bezesporu bohatý. Máme jízdenky na krátkou jízdu, pak ony klasické za 26 - a kdo se vydá z pohledu Pražana "do zahraničí", tedy za hranice metropole, může si vybírat z desítek druhů. Jen se musí správně dopočítat, kolik pásem hodlá na své cestě přetnout a najít si odpovídající lístek.

Jen Praha se skládá z pásem čtyř. Jmenují s B, O a P. Počítáte správně, to jsou čtyři pásma. P totiž platí za dvě. Pásmo B se zase vyskytuje jenom ve vlaku anebo v autobusech, které se sice na pražském území již nacházejí, ale přijely zvenčí. Aby to nebylo tak jednoduché, některé zastávky mají přisouzena rovnou pásma dvě. Jestli se jejich splatnost vylučuje nebo naopak překrývá, nedokáže nikdo přesvědčivě vysvětlit.

A tak jsem vyzkoušel, jak je tenhle chaos kontrolovatelný. Na Hlavním nádraží jsem koupil lístek na tři zóny a vyrazil vlakem za Prahu. Do druhého pásma. Přijde průvodčí, já mu lístek ukážu. On povídá - to máte málo. Už jsme za Prahou. Jak málo? - říkám s úsměvem. No to musíte mít za 36. To jste si myslel, že to bude tak levné? A já povídám, jedu do druhé zony, takže platím Prahu, první a druhé pásmo. Co je na tom divného? Tento přísně logický přístup položil průvodčího na lopatky a žádného výkladu nebyl schopen. Neuměl mi zkrátka vysvětlit, že tu jízdenku mám špatnou. Tarif u sebe vytištěný neměl a tak začal vyhrožovat vysazením na nejbližší zastávce. To byla naštěstí ta moje.

Inspektoři kladně hodnotili, že pražské dopravní prostředky jezdí často a pravidelně, ale i tady jim lze dát za pravdu jenom zčásti. Metra i tramvaje ve srovnání s ostatními evropskými metropolemi na západ i na východ od nás jezdí skutečně velmi často. Zůstaňme ale u zmiňovaných vlaků. Občas se někde objeví značka Esko, o které nikdo neví, co ve skutečnosti znamená. Má-li to být paralela německému S Bahn, tak jenom chabá.

Stačí projížďka linkou S směrem na Benešov. Nastoupíte do obstarožního pantografu s koženkovými sedačkami a interiérem řádně vyzdobeným sprejery a dalšími umělci. Příští zastávku to neohlásí, občas to nejede nebo zůstane někde stát. Ale věci se mají brát pozitivně. Byly doby, kdy se do pantografů nesměla brát kola, jízdenky MHD tam žádné neplatily a poslední vlak jel v půl jedenácté.

Pražské čtvrté místo v průzkumu vypadá jako docela velký úspěch. Anebo je to prostě tak, že všechna evropská metra, tramvaje a městské vlaky jsou na tom skutečně špatně? "Nejlépe" asi vyšly ze šetření Atény: do tamějších prostředků hromadné dopravy se inspektoři vůbec nedostali. No, alespoň je vidět, že Atény mají hromadnou dopravu v pravém slova smyslu. A navíc průzkumníkům nezbylo, než pro nedostatek důkazů řeckou metropoli z posuzování vyřadit, takže se v Aténách vlastně nemají čím znepokojovat.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko