21. dubna 2003 v 0:00 |

Pablo Picasso: Maluji vlastní krví

02504749.jpeg
21. dubna 2003 v 0:00 |

Pablo Picasso: Maluji vlastní krví

Autor příspěvku na web: 
Michal Rataj
Michal Rataj

Radiofonický pořad u příležitosti 30. výročí úmrtí Pabla Picassa

dramaturgie, scénář: Jitka Škápíková
radiofonická realizace: Michal Rataj

Scénář pořadu

Picasso: "Maminka mi říkávala: Jestli se dáš na vojnu, bude z tebe generál. Vstoupíš-li do kláštera, staneš se papežem. Chtěl jsem být malířem a stal jsem se Picassem."

Picasso: "Nemaluji podle skutečnosti, maluji s pomocí skutečnosti. Nezobrazuji svět tak, jak ho vidím, nýbrž tak, jak ho myslím."

Mužský hlas: Rok 1881: v jihošpanělské Malaze se narodil Juanu Ruizovi a Marii Picassové syn Pablo. Malíř, sochař, divadelní výtvarník, grafik, keramik a ilustrátor. Jeho jméno je známo milionům, jeho umění je přístupné jen málokomu.

Mužský hlas: Jeho otec byl malířem a učitelem kreslení. Nejraději maloval holuby. Malý Pablo mu pomáhal s prokreslováním holubích drápků. Kreslením byl posedlý od dětství. První dochovaný obraz "Pikador" namaloval olejem na dřevo, když mu bylo osm let.

Mužský hlas: Dvacáté století se počíná. Ford začal sériovou výrobu automobilů, Zeppelin se poprvé vznesl svou vzducholodí, Thomson zkonstruoval model atomu, Albert Einstein uvedl svou kvantovou teorii a Pablo Picasso přesídlil do Paříže, která ho vábila jako umělecké středisko Evropy. Navázal přátelství s Apollinairem, Matisem a Braquem.

Picasso: "Malířství není určeno k výzdobě bytů. Je nástrojem boje, útoku a obrany proti nepříteli."

Picasso: "Malířství není žádný estetický proces. Je to určitá forma magie, která se klade mezi nepřátelský svět a nás. Způsob, jak získat moc tím, že dáváme tvar svým hrůzám a svým touhám."

Picasso: "Bůh je umělec jako všichni ostatní. Vynalezl žirafu, slona, kočku. Ve skutečnosti nemá žádný styl. Pokračuje v experimentování. A sochař to také nedělá jinak. Zprvu pracuje podle přírody, potom se pokouší o abstrakci. Nakonec nedělá už nic. Laská svoje modely."

Mužský hlas: 1901 - 1904: Modré období. Picasso trpěl nouzí na hranici fyzické bídy. Dokonce si musel zatopit vlastními kresbami, aby se v ateliéru ohřál, neb neměl na uhlí. Neměl na další barvy a zbyla mu jen modrá. Tématika žebráků, chudých matek a ubohých lidí.

Mužský hlas 1905: Růžové období. Postavy klaunů, harlekýnů, kabaretních zpěváků

Mužský hlas: 1908 až 1909: Kubismus. Picasso se spolu s přítelem Braquem stává spoluvynálezcem, stylu, který mu zajistí historickou proslulost. Východisko: uvést tvar rozložený do prostoru v kinetickou akci, převést dvojrozměrné možnosti malby do trojrozměrné polohy.

Mužský hlas: Kubismus znamenal v dějinách novodobého umění definitivní překonání tradiční perspektivy, ovládající evropskou tvorbu od začátku italské renesance a odstranění a popření optické iluzívnosti. Zpočátku vzbuzoval většinou negativní reakce. Odpor a zděšení. Mnozí pochybovali o autorově duševním zdraví.

Mužský hlas: Rok 1910: s Picassem se spřátelil český historik umění a velký vyznavač kubismu Vincenc Kramář. Získal od něj rozsáhlou kolekci obrazů, grafik a kreseb.

Picasso: "Když maluju, vždycky se snažím o obraz, jaký lidi neočekávají, a který je dosti zdrcující, aby byl nepřijatelný. Právě tohle mě zajímá a v tomto smyslu chci být podvratníkem. To znamená, že chci dát lidem obraz přírody a jich samých. V přírodě nás nejvíc upoutává průzračnost prostoru postaveného proti neprůhlednosti předmětu, matnost balíčku tabáku vedle porcelánové vázy, a navíc ještě vztah tvaru, barvy a objemu ke struktuře."

Picasso: "Zajímá mě možnost, jak uvést do vztahu to, co by se dalo nazvat vzdálenými krajnostmi. Chci upoutat mysl ve směru, který je pro ni neobvyklý, a probudit ji. Chci divákovi odhalit něco, co by beze mne nemohl sám objevit. Proto zdůrazňuji nepodobnost mez pravým a levým okem. Malíř by je nikdy neměl malovat stejně, stejné nejsou."

Picasso: "Obraz není nikdy próza, je to poezie, je napsaný ve verších s výtvarnými rýmy."

Mužský hlas: Únor 1917: Picasso odjíždí s přítele Jeanem Cocteauem do Říma, aby připravil scénickou výpravu k jeho baletu Parade pro ruský balet Sergeje Ďagileva. Zde se seznamuje s baletkou Olgou Chocholovou, kterou o rok později pojímá za choť. Z tohoto manželství se narodí syn Paul a inspirace k řadě obrazů na motivy mateřství a monumentálně pojatých ženských aktů.

Mužský hlas: Rok 1935: Marie Thérésa Walterová přivádí na svět Picassovu nemanželskou dceru Mayu, jeho žena Olga odmítá rozvod.

Mužský hlas: Rok 1937 - Španělská republikánská vláda žádá Picassa o vytvoření monumentálního díla pro národní pavilon na připravovanou Světovou výstavu v Paříži. Krátce nato, 26. dubna v odpoledních hodinách, podnikla německá bombardovací peruť Kondor bojující na straně frankistů teroristický nálet na starodávnou metropoli Basků Guernicu nedaleko Bilbaa. V obci se 7 000 obyvateli zůstalo 1654 mrtvých a 889 raněných.

Mužský hlas: Umírající kůň, vojákův meč, žena v plamenech skáče z okna, samolibý, klidný býk, jasná lampa, hořekující matka tiskne mrtvolu svého dítěte. Barvy téměř žádné. Velké geometrické plochy dávají představu mechanických jatek. Obraz o rozměrech 4x8,5 metru, který přitahuje, aby děsil a aby probouzel.

Picasso: "Plátnem, na němž nyní pracuji, vyjadřuji svou nenávist k vojenské kastě, která uvrhla Španělsko do oceánu bolesti a smrti. Vždy jsem věřil a dosud věřím, že umělci, kteří žijí a pracují na poli duchovních hodnot, nemohou a nesmějí zůstat lhostejní ku konfliktu, v němž jsou v sázce nejvyšší hodnoty humanity a civilizace."

Mužský hlas: Picasso čelí četným útokům ze strany francouzských fašistů. Je považován za propagátora kulturního bolševismu, množí se neopodstatněné pomluvy o jeho židovském původu a dokonce se připravuje jeho uvěznění v koncentračním táboře. Picasso se skrývá v samotě svého ateliéru. K úzkému kruhu jeho nejbližších přátel patří Albert Camus, Jean-Paul Sartre, herec Jean Marais, básník Jean Cocteau. A také nová přítelkyně, fotografka Dora Maarová Mužský hlas: Květen 1943 - dvaašedesátiletý Picasso si v restauraci povšimne Francoise Gillotové, dvacetileté dívky zelených očí s drobnými ústy a úzkým nosem v oválné tváři. Společné soužití trvalo osm let. Porodila mu syna Clauda a dceru Palomu. Španělsky holubici.

Mužský hlas: Říjen 1944: Picasso vstupuje do Francouzské komunistické strany.

Picasso: "Komunismus je pro mě pevně spojen s celým uměleckým životem. Byl jsem vždycky vyhnancem, teď už nejsem. Našel jsem ve straně největší vědce, největší básníky. Jsem zase mezi svými."

Mužský hlas: Duben 1949: Picasso kreslí na litografický kámen bílou holubici. Jako symbol věčné lidské touhy se ve statisícových reprodukcích rozlétne do celého světa. Holuby miluje a chová je doma.

Picasso: "Jsou to lační a rvaví ptáci, jak to, že je vůbec mohli udělat symbolem míru."

Mužský hlas: Pomocí svařování železných plátů tvoří až dva metry vysoké kompozice. Ze zbytků šrotu nalezených na smetišti kombinuje originální asambláže. Zároveň modeluje z hlíny a ze sádry velké hlavy s nápadně vyčnívajícími nosy a obrovskými očními bulvami.

Picasso: "Najdu sedlo a řídítka na ulici a pomyslím si: hele, býk. Všichni se dívají na asambláž, kterou jsem vytvořil, a řeknou: Hele, býk. A najednou jde kolem nějaký cyklista a řekne si: hele, sedlo. On tedy znovu vytvoří sedlo a řídítka. Tento pohyb sem a tam může pokračovat donekonečna podle potřeb ducha a těla. Předměty samy a jejich struktura mi často dávají klíč k mému vidění. Lopatu jsem uviděl jako oškubaný ocas jeřába a napadlo mě tedy udělat jeřába. Moje skulptury jsou výtvarné proměny. Obraz nesmí být zrakovým klamem, nýbrž klamem ducha. Stejně je tomu se skulpturou."

Mužský hlas: Rok 1959: Picasso kupuje secesní vilu La Californie v Cannes na francouzské riviéře. Do Paříže se už nevrátí. Po jeho boku s ním léta podzimu sdílí mladičká a krásná Jacquelina Roquová, kterou v roce 1961 pojímá ve svých 81 letech za manželku.

Picasso: "Chci, aby se moje obrazy mohly bránit., odporovat útočníkovi, jakoby celý jejich povrch se ježil ostřím čepelek, aby se jich nikdo nemohl dotknut, aniž by si pořezal ruce.
Picasso: "Budu-li telegrafovat svá plátna do New Yorku, může je slušně namalovat kterýkoli malíř pokojů. Obraz je čitelné znamení jako tabulka, na níž je napsán naprosto jednoznačně text."

Picasso: "Každý obraz je skleněná baňka naplněná mou krví. Do obrazů vlévám svou vlastní krev."

Mužský hlas: Několik námětů ho pronásleduje celým životem: mateřství, hrůzy války, kouzlo prostoty, tragédie umělce marně se pokoušejícího vyjádřit velikost života, mytologičtí hrdinové, býčí zápasy a hrozivá býčí hlava, holubice, starci, děti, děvčata, kozy, berani, stromy, malíř a jeho modely.

Mužský hlas: Předjaří 1973: Picasso pilně maluje a kreslí. Ještě dva dny před smrtí se projíždí s manželkou v autě po Riviéře. V neděli 8. dubna 1973 v 11 hodin a 40 minut nevydrží srdce důsledky zápalu plic a Picasso umírá. Na stojanu zůstává nedokončený obraz "Muž s mečem".

Mužský hlas: Vytvořil 14 000 obrazů, 100 000 grafických listů a kreseb, 24 000 knižních ilustrací, 300 plastik, 23 000 keramik. Když mu bylo čtyřicet, začal se učit opracovávat železný plech, v šedesáti se vzdělával v litografii, v sedmdesáti se vyučil hrnčířem.

Picasso: "Co chcete, jsem jenom dělník lámající v lomu kámen. Po mně snad přijdou stavitelé, kteří užijí kamene, jenž jsem otesal."

Mužský hlas: Picassova první životní družka Fernánde Olivierová: "Malý, černý, zavalitý, neklidný, zneklidňující, zasmušilého pohledu, hlubokých pronikavých, téměř strnulých očí, ženských rukou. Jeho pohyby byly neobratné a oblečen byl špatně. Vlasy příliš dlouhé zametaly vzadu límec obnošeného kabátu. Hustá černá, lesknoucí se kadeř rozdělovala umíněné čelo. Svým založením byl napůl bohém a napůl dělník."

Mužský hlas: Georges Braque: "Kubismus je, jako bychom měli jíst místo normálního jídla koudel a zapíjeli to petrolejem."

Mužský hlas: Francoise Gillotová: "Pablo měl jakýsi modrovousovský komplex. Všechny své ženy zařazoval do malého osobního muzea. Neuřezával jim však hlavy najednou. Byl raději, když v nich ještě zůstalo trošku života, aby všechny stále vykřikovaly radostí nebo bolestí, aby dělaly pohyby jako rozkloubené loutky, aby ukazovaly, že v nich ještě hoří plamínek života zavěšeného na niti, jejíž druhý konec on drží v ruce. I když už k nim nic necítil, nemohl snést pomyšlení, že by některá znovu začala žít vlastním životem. Život byl pro něho jakási korida."

Mužský hlas: Henry Matiss: "Můžete se mu neustále obdivovat. Kreslí vlastní krví."