14. srpna 2015 v 22:00 |
Administrační tagy: 

Radioart a elektroakustická hudba z Irska #2

00741680.jpeg
14. srpna 2015 v 22:00 |
Administrační tagy: 

Radioart a elektroakustická hudba z Irska #2

Autor příspěvku na web: 
Michal Rataj

 

Siobhán Cleary, Gordon Delap, Roger Doyle

Vítejte do éteru radioateliéru, začala sobota a s ní i další z našich společných výletů za nejrůznějšími formami současných akustických umění. Dnešní druhé zastavení nad irskou scénou nám umožní zaposlouchat se do jedné kompozice autora poválečné generace a dvou skladatelů generace relativně nejmladší. A snad právě těmi bychom mohli začít...

Autorkou první dnešní kompozice je Siobhán Cleary, autorka narozená v roce 1970. Její skladba s názvem Diamorphine vznikla v roce 2005 a zaujala mě jednou zcela primární věcí, která - zdá se mi - je tolik vlastní rádiu jako médiu komunikujícímu napříč hranicemi a prostorem... Diamorphine je experimentální kompozicí v tom smyslu, že se snaží jaksi uvnitř zvuku, na jeho mikroskopické úrovni, vytvořit plynulá prolnutí - snad to tak mohu říct - "životních prostorů" jednotlivých zúčastněných hudebních nástrojů, plynulým způsobem prolnout světy jejich artikulačních a barevných možností, snad i jejich typických emočních kvalit... Skladba prochází takovými oblouky od čistých akustických forem jednoho nástroje, který je odveden do jakéhosi virtuálního prostoru, v němž se začíná prolínat s pomalu se blížícím světem nástroje druhého zakotvujícího pomalu zase v akustickém světě svém ... to vše v řadě violoncello, klarinet, housle, cemballo a kontrabas. Poslechněme si tento "výlet" instrumentálními prostory, je to trochu ... něco jako výlet po charakterech, do nichž běžně těžko nahlédnout... Siobhán Cleary a její Diamorphine z roku 2005.

Siobhán Cleary: Diamorphine CD6, Tr 9

Dozněla skladba z názvem Diamorphine, kterou v roce 2005 zkomponovala irská autorka Siobhán Cleary.

S druhou skladbou dnešního Radioateliéru se přiblížíme světu silné tradice konkrétní hudby. Zavede nás tam mladý komponista, který absolvoval studia v Londýně a Belfastu, rezidence mimo jiné v Nadine Arts Centre v Bruselu a na Technické univerzitě v Berlíně, autor, který se v současné době podílí na výuce elektroakustické hudby na Národní Irské univerzitě v Maynooth. A nebudu už tajit jeho jméno - je to Gordon Delap.
Ahu-Akiva je název jeho kratičké, velmi poetické skladby, která se kompozičně soustředí na velmi jemné zvukové detaily zejména v jejich vzájemných rytmických vztazích... budování napětí a jeho rychlé gestické rozpuštění, rychlé energické zvukové křivky členící prostor, hutné barvy pozadí vymezující se proti výrazným tenkým gestickým událostem v popředí... to všechno jsou aspekty, které spojují Delapovu příjemnou kompozici s tím nejlepším z šedesátileté tradice konkrétní hudby.
Ke kompozici Ahu-Akiva připsal její autor Gordon Delap jednu jedinou - mnohé vystihující - větu: "Blízko moře vychází měsíc mezi sedmi zakřivenými monolity červených skal."

Gordon Delap: Ahu-akiva

Ahu-akiva - tak se jmenovala druhá kompozice dnešního irského Radioateliéru... jejím autorem byl Gordon Delap.
No a poslední skladbou, kterou jsem si záměrně připravil na samý konec dnešního pořadu, je delší, velmi zralá kompozice autora, který má za sebou mnohé. V irském kontextu patří nesporně mezi klíčové skladatele, ale ani evropský kontext ho nijak neminul - je mimo jiné nositelem velmi prestižního ocenění Magisteria, které bývá udělováno autorům za celoživotní přínost elektroakustické hudbě ve francouzkém Bourges. Mluvím o autorovi, který se narodil v Dublinu v roce 1949 a jmenuje se Roger Doyle.
Asi devítiminutová skladba, kterou vytvořil v roce 2006, má své zvukové kořeny v technice freezingu, technologii umožňující jakési zastavení zvuku v čase, sestoupení na mikroskopickou úroveň, na níž se jedná o řádově milivteřinové události řazené do nových zvukových vztahů, vytvářejících nové barvy, nové strukturální obrazce... V případě Doylovy skladby s názvem The Ninght Set (Devátá sada ... myšleno sada zvuků, motivů) - zde se jedná původně o vlastní Doylovu orchestrální kompozici, která se stala předmětem takovéhoto zamrzání, resyntézy, přestrukturování původního zvukového materiálu... slyšíme jakási zvuková oblaka, mračna těžkých barev, které ale přesto jaksi lehce plynou a vytvářejí velice koncízní a uklidňující atmosféru... Řikal jsem si, že možná něco takového by mohlo rozeznít éter dnešní noci do přijemných rezonancí... tak ať se tak stane, to vám k poslechu kompozice Rogera Doyla s názvem The Ninght Set přeje Michal Rataj.














1